Farní betlém

Jednoho listopadového dne, o víkendu, někdo zazvonil. Za dveřmi se zjevila rozesmátá tvář Honzy Gregora. Pod paží vlekl OSB desku. „Tak je to tady,“ hlásil hned ve dveřích. „Co?“ ptal jsem se nechápavě. „To bude překvapení,“ sděloval spiklenecky. „Uděláme si farní betlém v životní velikosti“ a hned začal vytahovat pohlednice a z mobilu různé typy postav. „Je málo času,“ odtušil jsem. „Nebojte se, všechno se stihne.“ Pokrčil jsem rameny. Ze svých zkušeností vím, že Honza je paličák a co si zamane, většinou také prosadí.

Čekal jsem, jak se situace bude dál vyvíjet. V sobotu odpoledne se tu objevila Irča Pešková. Prý byla pozvána Honzou na konzultaci. Místo toho jí vrazil do ruky tužku a vyzval ji, aby mu pomohla načrtnout obrysy postav. Za hlavy jim hned umístili svatozář, namalovanou podle farního kbelíku. V neděli se dostavil i Petr Pešků a začal malovat detaily oblečení. Následující víkend Honza elektrickou pilkou vyřízl obrysy postav. Na řadu přišly latexové barvy a začalo se malovat. Muselo se čekat, než barva zaschne, poté se provádělo stínování – a bylo jasné, že do vánoc se to těžko stihne.

Utajení muselo ustoupit a k pomoci se dostavila i Káťa Trávníčková a nakonec přišel na řadu i Pavel Řádků, který domaloval obličeje. Bylo zbudováno přístřeší pro svatou Rodinu, bylo vyřešeno upevnění figur, osvětlení a spousta drobností. Kolem chýše vyrostl menší lesík. Došlo i na ohrádku a boudičku pro zvířátka. Výsledek nakonec odpovídal původní představě.

Já bych chtěl poděkovat všem, kteří se podíleli na realizaci tohoto nápadu. Věnovali mu nemálo času a energie. Věřím, že dílko se bude všem líbit a přispěje k prohloubení vánoční radosti všem kolemjdoucím. Chci poděkovat také za laskavé věnování stromků a Pavlovi Řádkovi za zapůjčení živých zvířátek: dvou koziček a ovečky, čímž udělal velikou radost zvláště dětem.

Ve fotogalerii si můžete prohlédnout pár fotografií, jak betlém vznikal. Mou hlavou se honí otázka: čím asi ho vylepší příště?

Datum: 22.12.2015