Poutní místo Malé Svatoňovice

Malé Svatoňovice, jak si mnozí pamatujeme ze školy, jsou nejen rodištěm Karla Čapka, ale také významným mariánským poutním místem. Letos si připomínáme 300. jubileum vzniku tohoto poutního místa.

Původně hornická obec Malé Svatoňovice se nachází na úpatí Krkonošského podhůří a Broumovské vrchoviny pod hřebenem Jestřebích hor.

Svatoňovická sedmipramenná „Studánka“ byla známa od nepaměti. Už za třicetileté války se zde lidé ukrývali. Na začátku 18. století pozemek kolem pramene patřil usedlosti rolníka Václava Šrejbera. Ten do výklenku nad vraty svého statku chtěl umístit sošku Panny Marie. Lidé, kteří chodili kolem jeho statku ke studánce, přesvědčili hospodáře, aby sošku zavěsil na suchou třešeň, která stála nad studánkou. Roku 1709 v kruté zimě třešeň zmrzla a zůstala už suchá. Na ní v neděli 27. října 1715 sedlák Václav Šrejber zavěsil dřevěnou skříňku se soškou Panny Marie.

Za pět dní po zavěšení sošky došlo k uzdravení Davida Dröschela ze Slavětína za Radvanicemi. Trpěl epilepsií a měl chromé nohy i ruce. Zdálo se mu, že je ve Svatoňovicích u studánky a nad ní na suché třešni je soška Panny Marie. Hlas jej vybízel, aby tam šel, vodou ze studánky se omýval a ji pil. Když bude s důvěrou prosit, na přímluvu Panny Marie mu Pán Bůh dá zdraví. Až když se sen ještě dvakrát opakoval, nechal se na slavnost Všech svatých 1. listopadu 1715 dovézt na trakaři do Svatoňovic ke studánce, vodou byl omýván, ji pil, vroucně se modlil k Panně Marii a skutečně se uzdravil. Domů se už vrátil pěšky. V následujících letech pracoval v Trutnově a okolí bez nejmenší známky dřívější nemoci.

Roku 1716, po sedmi letech, co třešeň byla suchá, na sv. Jana Křtitele 24. června třešeň rozkvetla na sedmi větvích a na sv. Václava 28. září se na ní červenaly třešně.

Věhlas studánky přiměl majitelku náchodského panství, kněžnu Annu Marii Viktorii Piccolomini de Aragona vystavět zde barokní kapli. Pozemek se studánkou vrchnost získala tím, že Šrejberovi za něj dala panskou louku pod záleským kostelem. Pozemek pak poskytla pro církevní stavbu, lázně a panskou hospodu. Dne 24. srpna 1731 dáno povolení biskupskou konzistoří v Hradci Králové a hned bylo započato se stavbou. V roce 1732 byla soška nejprve přenesena do dřevěné kaple, třešeň pokácena a ještě téhož roku byla dokončena stavba osmiboké barokní kaple před původní studánkou.V roce 1733 se stavěl poutní kostel. Měl zděný kamenný presbytář, loď však byla tehdy roubená z dřevěných trámů s mezerami ucpanými mechem, podlaha dlážděna pískovcem. Dne 30. května 1734 byl kostel benedikován a zasvěcen ke cti Sedmi radostí Panny Marie. Do něho na hlavní oltář byla přenesena soška Panny Marie.

V čele presbytáře stojí hlavní oltář Panny Marie Sedmiradostné z roku 1886. Oltářní architekturu všech oltářů dělal polický truhlář Kajetán Pejskar z Police nad Metují, sochařskou výzdobu Ferdinand Demetze ze Sant Ulrychu v Tyrolsku. Uprostřed retabla za skleněnou výplní je plastika svatoňovické Madony. Soška Sedmiradostné Panny Marie svatoňovické pochází od lidového řezbáře chromého rolníka Jana Karáska z nedalekého Odolova. Zhotovil ji v roce 1715 pro Václava Šrejbera. Původní polychromie úpického malíře Václava Nývlta zmodernizována v polovině 20. století. Na přední straně podstavce je oválné pouzdro s ostatky svatého Jana Nepomuckého, které se dávají poutníkům k uctění. Soška je oděna novodobým pláštíkem z textilií. Kolem rámu zasklené skříňky je figurální výzdoba se soškami desíti andělů nesoucích různé hudební nástroje. Holubička nad nimi znázorňuje Ducha svatého. V bočních nikách hlavního oltáře jsou sochy slovanských věrozvěstů sv. Cyrila a Metoděje. V kostele se nacházejí i dva boční oltáře: sv. Barbory a sv. Jana Nepomuckého.

Návštěvnost Studánky stoupala. Obchodníci a řemeslníci tu mohli úspěšně podnikat. I několik rodin z Úpice se usadilo v okolí kostela a lázeňského domu. Tak vznikly Malé Svatoňovice, kde roku 1882 začalo působit obecní zastupitelstvo a Malé Svatoňovice se začaly odlišovat od Velkých Svatoňovic.

V létech 1829 – 31 zde působil P. Josef Regner, známý z kroniky Aloise Jiráska „U nás“ jako „Havlovický“. V té době náchodské panství vlastnila kněžna Kateřina Zaháňská, známá postava z „Babičky“ Boženy Němcové. Také babička s Barunkou konaly pouť do Malých Svatoňovic. Za P. Regnera byl poutní kostel přestavěn empírově.

Kněžna Anna M. Viktoria Piccolomini de Arragona nechala v roce 1732 nad studánkou vystavět barokní kapli. Zadní stěna byla v roce 1907 pokryta mozaikou Panny Marie dle návrhu bratra Pantaleona Majora, benediktina z Emauz. Práci provedla keramická továrna z Rakovníku. Znázorňuje třešňový strom s plody a na něm svatoňovickou Madonu.

V roce 1891 byl v obci ustaven Spolek pro zvelebení poutního místa v Malých Svatoňovicích. který se zasloužil o zřízení Mariánského sadu, kde je soubor kapliček Sedmi radostí Panny Marie, křížová cesta a Boží hrob. Klasicistní výklenkové kaple pocházejí z roku 1892. Zastavení křížové cesty z roku 1893 – v zasklených skříňkách 14 kolorovaných plastik na dřevěných křížích; v letech 1902 – 5 se stavěla kaple Božího hrobu a na Květnou neděli 8. dubna 1906 byla vysvěcena. K výzdobě bylo použito araukaritů.

Kdo zavítá do tohoto krásného koutu naší vlasti, určitě se sem bude rád vracet.

Datum: 14.08.2016