Pěší pouť k Panně Marii do Chlumětína

V dnešní době si většina lidí pod slovem „pouť“ představí houpačky, kolotoče a perníkové srdce, ovšem původní význam slova je docela jiný. Pochází ze staroindického „panthás“, což znamená cesta. Tyto cesty mají za cíl návštěvu určitých míst, které mají náboženský význam. Nejde však jen o cíl, i cesta samotná má pro víru velký význam. Je to v symbolickém smyslu úkon odevzdání.

Na poutě se chodí také na znamení pokání nebo ještě častějším důvodem bývá prosba. Vydat se tedy na určité (poutní) místo nebo v den pouti navštívit kostel či kapli a tam se pomodlit umožní získat odpustky, tedy rozmnožit dobro, aby se díky každému z nás církev zaskvěla v bělostném šatě jako nevěsta. A tím zářivým šatem jsou dobré skutky věřících, jak je psáno v knize Zjevení 19,8.

V neděli 18. září se i v naší farnosti sešla skupina poutníků, jejichž cíl byl jasný – kaple Jména Panny Marie v Chlumětíně. Sešli jsme se ráno u našeho farního kostela ve Svratce a vyrazili jsme směrem k Chlumětínu. Procesí vedl kříž na znamení naší víry, který doprovázely také dvě korouhve s obrazy Panny Marie, Pána Ježíše, sv. Ludmily a sv.Václava. V průvodu jsme také nesli svatyňku Božího milosrdenství, Písmo svaté a kadidlo.

V první části naší poutě jsme se modlili sedmibolestný růženec, kterým jsme si připomněli sedm bolestí Panny Marie:
1. Proroctví Simeonovo v jeruzalemském chrámu
2. Útěk do Egypta
3. Hledání dvanáctiletého Ježíše, když se ztratil při zpáteční
cestě z jeruzalémského chrámu
4. Setkání s Pánem Ježíšem, nesoucím kříž
5. Utrpení matky, která stojí pod křížem na Golgotě
6. Snímání z kříže a spočinutí mrtvého Ježíše v náručí Panny Marie,
7. Pohřeb Pána Ježíše

Když jsme došli ke kříži, který stojí na půl naší cesty, zazpívali jsme společně kancionálovou píseň „Budiž vděčně velebena“. V další části cesty jsme se modlili Korunku k Božímu milosrdenství, která je vhodná zvláště v tomto Svatém roce milosrdenství. Při vstupu do Chlumětína až ke kapličce jsme společně zpívali píseň k uctění Panny Marie „Tisíckráte pozdravujem Tebe“. Vrcholem našeho putování byla slavnostní poutní mše svatá, kterou sloužil P. Jiří Prokůpek.

Ač by se to nezdálo, poutě mají rozhodně svůj význam i dnes, i když jsou často opomíjeny. Spojují příjemné s užitečným. Užitečná je ta duchovní stránka – to je priorita, pro kterou jsme se na pouť vydali. A to příjemné? Příjemným je to, že vyjdeme ze své každodennosti, svých zvyků, shonu apod. Když putujeme krajinou, tak ji můžeme pozorovat, obdivovat, může nás inspirovat k různým zamyšlením. Modlitba pod širým nebem a v prostředí krásné přírody Českomoravské vrchoviny byla určitě pro mnohé z nás velmi inspirativní a naplňující. Pevně věřím, že si všichni tuto neděli užili a odnesli si především krásný duchovní zážitek. Pro vzpomínku a oživení si můžete prohlédnout pěkné fotografie Josefa Ptáčka ve fotogalerii.

Tak co říkáte, nepůjdete příští rok s námi?

Sepsal Jan Gregor

Datum: 03.10.2016