Blahoslavená Marie Restituta Kafková

Před 70 lety se uzavřel život mučednice – sestry Restituty. Ve fotogalerii si prohlédněte fotografie z Vídně: kostel v Brigittenau, kde přistoupila k 1. sv. přijímání, Hartmannspital, kde pracovala a v jehož kapli složila řeholní sliby, symbolický pomníček jí a ostatním s ní popraveným na Centrálním hřbitově ve Vídni.

Helena Kafková se narodila jako šestá ze sedmi dětí 1. května 1894 v Brně-Husovicích. Po dvou letech se celá rodina natrvalo usídlila ve Vídni, kde Helena odmalička vyrůstala a později studovala; doma u Kafků se však vždy mluvilo česky.

Láska k člověku přivedla Helenu k ošetřování nemocných v nemocnici Wien-Lainz. Jako zdravotnický personál zde pracovaly sestry III. řádu svatého Františka a ona zatoužila stát se jednou z nich. Do řádu vstoupila r. 1914 a o rok později při obláčce přijala jméno Marie Restituta („Navrácená“) po sv. Restitutě ze Sory, popravené ve 3. století.

Působila nejprve jako sestra na operačním sále v nemocnici v Mödlingu, v roce 1919 se však vrátila do Vídně k sestrám františkánkám na místo vrchní sestry u primáře a chirurga Stöhra, který byl znám jako velmi náročný člověk. Přes svůj nízký věk si Marie Restituta brzy získala respekt a stala se primářovou pravou rukou. Požívala velké důvěry a uznání, a to navzdory tomu, že jí spolupracovníci i pacienti přezdívali pro její neústupnost a přísnost „sestra Resoluta“. Byla velmi laskavá vůči pacientům a mateřsky o ně pečovala, neměla však pochopení pro lidi přecitlivělé a hypochondry. Po zvlášť těžkých operacích chodila do místní hospody, kde si dávala guláš a pivo, které bylo jejím nejoblíbenějším nápojem. To vše nezůstalo bez vlivu na její postavu – vážila prý přes 100 kilogramů. Přestože nesplňovala vzor asketické řeholnice, byla hluboce zbožná.

Po připojení Rakouska k německé říši nastalo období utlačování církve. Marie Restituta projevila poprvé svou neústupnost ve vztahu k nacistickému režimu, když se spolusestrou odmítly sundat kříže, zavěšené v nemocnici. Před uvězněním je zachránilo jen to, že za ně v nemocnici nebylo náhrady.

V prosinci roku 1941 přinesl jeden z lékařů papír s posměšnou a varovnou básničkou proti nacistickému režimu. Sestra Restituta byla obviněna, že pořizovala její opisy, a na Popeleční středu 18. února 1942 zatčena přímo na operačním sále. Odsouzena k trestu smrti byla 29. října 1942, poprava gilotinou však proběhla až 30. března 1943. Její smrt měla plnit spíše exemplární roli, aby zastrašila Hitlerovy odpůrce z řad katolíků. Ačkoliv se za její omilostnění přimlouvalo mnoho významných osobností včetně vídeňského kardinála, papežského nuncia i některých vysoce postavených nacistů, nebylo odvolání.

I ve vězení Restituta podporovala slabé a nemocné. „Vyzařovala z ní zvláštní síla; co řekla, tomu se věřilo. Její čestnost, otevřenost a přímočarost byly prostě jedinečné. Vliv, kterým sestra Marie Restituta působila na spoluvězeňkyně, byl na základě jejího lidství a toho, čím vyzařovala její osobnost, skutečně velký,“ řekla o ní její spoluvězeňkyně komunistka. Podle záznamů, které kněz ve věznici zapsal do její úmrtní knihy, přivedla několik spoluvězeňkyň do katolické církve.

V listopadu 1988 zahájila církev proces její beatifikace, ke které došlo 21. června 1998 ve Vídni. Liturgická památka blahoslavené sestry Marie Restituty je v brněnské a vídeňské diecézi slavena 29. října.

Datum: 03.05.2013