Abrahám sedí u vstupu do svého stanu a v tom se před ním objeví tři poslové, kteří mu poté, co je pohostí, řeknou, že jeho manželka Sára počne syna.

Abrahám na tuto zprávu čekal mnoho let a nyní vytoužené zaslíbení konečně přišlo. Jeho manželka Sára se však jen směje. Otěhotnět? V tomto pokročilém věku? TO JE NEMOŽNÉ!

Zamýšlím se nad tím, jak často toto zvolání zaznívá v našich životech. Jak často nás tato věta napadne…

Bůh k nám promlouvá nejrůznějšími způsoby. Třeba se nám v cestě objeví někdo, kdo nám má předat určitou zprávu, jindy slyšíme silný vnitřní hlas nebo nás něco oslovuje při modlitbě. Může jít o věci „velké“, ale i každodenní, které se zdají být méně důležité a my je máme tendence ignorovat.

„Odpusť.“

„Jednej s lidmi laskavě.“

„Pomodli se za blízkého člověka.“

„Věnuj svůj čas dětem.“

„Nezahazuj nenarozený život.“

„Postarej se o své nemohoucí rodiče.“ ...

Jak bude náš život vypadat, když budeme k Božímu hlasu hluší nebo se rozhodneme stále tvrdit, že to není možné, protože…? Každý máme mnoho vlastních důvodů. A jak bude vypadat, když připustíme, že Boží všemohoucnost nemá žádné meze a je jen na nás, zda uvěříme a přijmeme do svého života nový postoj k Božímu slovu? ANO, JE TO MOŽNÉ. (Ale někdy třeba jiné a jinak, než jsme si představovali a očekávali.)