„Milujte se navzájem, jako já jsem miloval vás“ říká Ježíš svým učedníkům – přátelům, které měl rád a kteří pro něj byli na naší zemi těmi nejbližšími. Když přemýšlíme o naší lásce k těm, kteří jsou nám nejbližší, tak si možná řekneme, že se nám daří milovat, a to dokonce i tehdy, když není vše zalité sluncem. Vždyť s láskou snášíme manželovy špatné nálady, občas se nám podaří vzpomenout si na Ježíšova slova, když se děti vztekají a poskytneme jim láskyplnou náruč, vyslechneme rozvádějící se kamarádku a nabídneme jí podporu… Věnujeme se těm, které máme rádi a na kterých nám záleží. Takže si můžeme tak trochu oddechnout, že Ježíšova slova dobře následujeme, že to stačí?

Milovat své nejbližší, i když nás občas rozčilují, možná zvládáme, ale v Ježíšových slovech se skrývá mnohem více. On neomezoval svou lásku jen na ty, kteří ho měli také rádi. Stejně jako když byl na této zemi, on stále miluje nás všechny bez ohledu na to, zda my milujeme jeho. Miluje, i když my ho odmítáme a naším chováním zraňujeme.

Kolik je v nás lásky, když jsme v blízkosti někoho, kdo nám ublížil? Jak moc máme rádi šéfa, který nás už zase na poradě přede všemi shodil? A co ta sousedka, která nás pomluvila před půlkou města? Možná si teď v duchu představujeme ty, které je pro nás obtížné milovat, ať už z jakéhokoliv důvodu. Abychom se přiblížili Ježíšovu odkazu, musíme se sami sebe zeptat: „Dokážu milovat i navzdory tomu, že mě ten druhý rád nemá, že mi ublížil, že o mě nestojí?“ Co odpovíme?

-BF-

Citát k tématu: "Bible nám říká, že máme milovat svého bližního a dokonce i svého nepřítele. Mám velké podezření, že je to někdy jedna a tatáž osoba." (Podle knížky: Moudrost a vtip G. K. Chestertona)