Světem otřásla tragická letecká havárie v Etiopii; Nový Zéland po útoku na mešity zakazuje útočné pušky, ničivé povodně v Indonésii si vyžádaly desítky obětí, při nehodě v tunelu zahynul člověk … Zprávy o tragických událostech doma i ve světě. Není dobré je vyhledávat, živit jimi svůj strach. Na druhou stranu Bůh nechce, abychom se zavřeli před světem. Jsme jeho součástí. To, co se děje, je i o nás a je určitým vzkazem pro nás: „Proberte se, kterýkoli den může být váš poslední.“

I Ježíš připomíná pád věže v Siloe, aby posluchače vyburcoval: „Nikdo z vás nezná dne ani hodiny.“ Nechce však nikoho strašit. Dnes by možná řekl: „Slyšeli jste zprávy? Pozvedněte svoje oči – od mobilů, videí, od chytrých hodinek, od skleničky, od skvělé reklamní akční nabídky, od práce, od PC a podívejte se na mě… Zvažte, kolik času vám ještě zbývá!“

Tvůj čas a možnosti jsou omezené, neodkládej podstatné na zítřek. Nezapomeň si trochu hrát (život nejsou jen povinnosti), rozdělit se (vždyť tolik nepotřebuješ), říct: Odpusť. Děkuji. Promiň. Vezmi si. Nechceš pomoct? Jak se ti daří? Nechceš se stavit? Pojď s námi. Jsi pro mě důležitý. Jsi krásný.

Kolik myslíš, že ti zbývá času s tvým partnerem, s tvými dětmi, s rodiči, přáteli, kolik jedinečných Božích pozvání ke spolupráci, k osobnímu setkání s ním? Kolik… ? Žijeme v čase a můžeme naplňovat jen ten přítomný. Nemáme moc měnit ani včerejšek ani zítřek.   Právě a jedině dnes je ta vhodná příležitost.

Bůh nečeká naši dokonalost, zná naše limity. Pokud se mu dáme k dispozici, možná se na první pohled navenek hned nic nezmění. Ale naše prosba o Boží pomoc, touha žít podle evangelia, podle jeho lásky, to je již počátek procesu – Božího působení v našem životě. Bůh je nám se svou pomocí nablízku. A bude konat.

Bože, dnes Tě chci znovu pozvat do svého života, vyveď mě z mých zaběhnutých kolejí, z pohodlí, uzavřenosti, sobectví, ze slabostí, ze strachu... Pomoz mi změnit směr tam,  kde je třeba, abych se vrátil/a. Ty sám mě veď od smrti k životu.