Brzy nám nastanou dušičkové dny. Budeme je prožívat na hřbitovech i při bohoslužbách. Je dobré si uvědomit, že vzpomínka na všechny naše zemřelé je vedle Vánoc největším společně prožívaným dnem, který věřící i nevěřící spolu „slaví“. Mnozí, kteří se aktivně účastní těchto dnů, nejsou věřící a nemají náboženské motivy k účasti. Je ale pěkné, že společně slavíme Vánoce, počátek spásy, kdy se slovo stalo tělem a začalo přebývat mezi námi.
Druhý takový společný den je památka zemřelých. Smrt nás tu všechny spojuje přes rozdíly názorů na smrt a na život po ní. Sjednocují nás i vnější projevy účasti: ozdoby hrobů. Rozsvěcování světla. Hroby spojují lidi, rodiny a příbuzní se u nich scházejí, případně spolu posedí a zavzpomínají.
Je velmi důležité, abychom si i my křesťané jasně uvědomili, že tento den je i vyznáním našeho společenství generací tady na zemi, jak to prožívají lidé ve vzpomínkách na své zemřelé předky, ale je především zřetelným vyznáním víry ve vzkříšení, v život překračující hrob, ve společenství za hrobem.
Lidé budou chodit na hroby, budou na ně pokládat květiny, rozsvěcovat svíce. Je to sice pěkné, ale lidé smysl těchto gest a znamení často neznají. Jinak by hroby nezavalovali množstvím zbytečně drahých umělých, papírových, či voskových květin. Co tím vyjadřují? Je snad naše víra jen „papírová“, umělá? Hrob je pro lidi znamením konce života, smrti. Věřící křesťan však na hrob jako místo „konce života“ pokládá živé květy jako projev své víry, jako „protest“ proti názoru, že tady je konec života. Stejným znamením a vyznáním víry jsou rozsvěcované svíce. Znamenají: věřím v život věčný. Mihotající se svíce na venkovském hřbitůvku v dušičkový podvečer nejsou jen krásnou poezií, ale znamením života, světla života. Svíce je ostatně o Velikonocích znamením zmrtvýchvstalého Krista, stejně jako svíce při mši sv. jsou znamením přítomnosti Krista zmrtvýchvstalého.
U našich hrobů stojí kříže. Bývají vytesány i do pomníků. Jistě, připomínají kalvárskou oběť, kterou Kristus podal Otci za naše vykoupení, za spásu člověka. Bohužel, méně v nich prozařuje i zmrtvýchvstání, kterého mají být kříže u hrobu na hřbitově znamením. Měly by tam být kříže bez Kristova korpusu, s přehozeným plátnem zmrtvýchvstalého – znamením zmrtvýchvstání. Hrob křesťana má mluvit o zmrtvýchvstání. Z této víry pak vychází modlitba, kterou pokládáme na hrob jako nejkrásnější kytičku.
Ať tyto letošní svátky nás přiblíží více ke Kristu, k našim zemřelým, ale i úvahám o směru, jakým se náš život ubírá.
