Dále papež řekl: „Matka Maria vás učí, abyste se nestyděli za své slzy. Ne, neměli bychom se stydět plakat, svatí nás učí, že slzy jsou darem, někdy milostí, pokáním, osvobozením srdce“. Dodal: „Myslím, že naše doba ztratila smysl pro pláč. Proto musíme prosit o milost plakat nad věcmi, které vidíme, nad tím, jak se zneužívá lidstvo, a to nejen během válek, ale též odepisováním starých lidí a dětí ještě před jejich narozením…“
Maria, Matka, „první učednice, následovala svého Syna ve všem, dokonce i ve svatosti svých citů“. „Z jejích očí jistě tekly slzy radosti“, když porodila Ježíše, a na konci plakala „hořkými slzami“, „když ho následovala po bolestné cestě a když stál pod křížem“. A proto jsou slzy Panny Marie znamením soucitu Boha, který nám s tímto soucitem vždy odpouští; jsou znamením Kristovy bolesti za naše hříchy, za zlo, které postihuje lidstvo, zvláště ty nejmenší, nevinné.
„Mariiny slzy jsou také znamením Božího pláče nad oběťmi války, která ničí nejen Ukrajinu: buďme odvážní a řekněme pravdu: ničí všechny národy zapojené do války. Všechny. Protože válka neničí jen poražené, ne, ničí i vítěze; ničí i ty, kteří se na ni dívají povrchně, aby zjistili, kdo je vítěz a kdo poražený. Válka ničí každého. Dejte si na to pozor“, varoval František. „Jejímu Neposkvrněnému Srdci jsme svěřili své prosby a jsme si jisti, že je Matka přijala a přimlouvá se za mír, protože je Královnou míru. Ona je Matkou míru.“ „A také ví, co znamená milosrdenství, protože si ho ‚vzala‘ od Boha.“
