Popeleční středou se přerušuje liturgické mezidobí a začíná postní doba. Liturgická barva je fialová, kající. Neříká se Aleluja. Opět zazní až na Velikonoce. Popel, který bude použit na Popeleční středu symbolizuje ošklivost našich hříchů. Znamená také pomíjivost. Znamení kříže je symbol vítězství a nového života. O popelu se dovídáme už ve Starém zákoně v knize Job, Ester – i v Novém zákoně se doporučuje činit pokání v prachu a popelu.
Popel k nám mluví: Kdysi jsem byl žár: život, láska, vášeň – teď jsem popel. Kdysi jsem byl hrdým člověkem, nyní jsem popel. Kdysi jsem kul plány o budoucnosti – teď jsem popel. Kdysi jsem bydlel v domě, nosil šaty, jezdil autem, slavil narozeniny – nyní jsem popel. Kdysi jsem byl někdo, byl jsem milován, pozdravován, ve vážnosti, byl jsem tázán o radu, byl nepostradatelný, nenahraditelný, nezbytný, teď jsem popel. Nepovažoval jsem za možné, že budu popelem, myslel jsem, že jsem víc. – Žár z kříže tě postaví na nohy a vzbudí k životu.
Pokusme se letos v postní době zaměřit na odpuštění. Snad si vzpomeneme na celou řadu lidí, kteří nám ublížili. Ať to bylo v zaměstnání, ale i v manželství, v sousedství nebo na dovolené nebo při zábavě. Ve skrytu duše čekáme, někdy celá léta, na odplatu. Bůh chce, abychom místo neklidu a napětí měli ve své duši klid. Někdy to může být pro naše zdokonalení. Může se stát, že někoho obviňujeme neoprávněně. Když chceme zadostučinění, měli bychom je udělat věcně, zdvořile a pokojně. Nechat vše Boží spravedlnosti.
Existuje i jiný druh odpuštění – a to sám sobě. Mrzí nás naše jednání, ztrácíme duševní pohodu a schopnost stát se lepšími. Jsme jen chybující lidé. I dál budeme dělat chyby, ale je potřebné s Boží pomocí je zmenšovat. Nevracet se k nim a udržet mír v duši, aby se náš život stal radostnějším. – Buďme svobodní pro lásku k Bohu a bližnímu. Prohlubujme hodnotu naší křesťanské identity. Udělejme něco pro druhé a prohlubujme svůj vztah k Bohu. Tak postní dobu nepromarníme, ale vyjdeme z ní očištěnější a lepší.
